Zde je další prostor pro baner –> možné vložit text, obrázek, zaměnit barvu, výšku a možné zcela schovat

Další příběhy

foto

Paní Jindřiška (83)

Paní Jindřiška pochází z Prahy. Nyní žije již několik let v DPS v Nových Zákupech. Chtěla být blíže svému synovi Jakubovi (46), který má Downův syndrom. Starají se o něho v Domově pro zdravotně postižené v Kytlicích. Dcera zůstala v Praze.

Po nastěhování do DPS zjistila paní Jindřiška, že není žádný dohled sociálními pracovnicemi od pátku odpoledne do pondělí do rána. „Mám často závratě, tak jsem si řekla, že potřebuji něco šikovného, co by mě pomohlo, kdyby se mi něco stalo.

„Našla jsem si Anděla Strážného a nosím ho na ruce. Krabičce tak říkám, protože mne zodpovědně hlídá. Občas si vzpomenu na modlitbičku, kterou mne učila maminka:

Andělíčku můj strážníčku, opatruj mou dušičku…

Pan Miloslav

Pan Miloslav pochází z Bělé pod Bezdězem. Jeho tatínek byl karbaník. V kartách prohrál koně, pole, krávu a nakonec i dům. Nic jiného nezbylo, než bydlet u babičky. I přes nepřízeň osudu vystudoval. Vyučoval německý jazyk a tělocvik. Začínal učit v jednotřídce se 43 dětmi, následně v Zákupech a pak v Mimoni ve zvláštní škole. V roce 1972 se stal ředitelem Domova mládeže v České Lípě, kde působil až do roku 1989, kdy odešel do důchodu. 

Pan Miloslav má čtyři děti. Všechny vystudovaly vysokou školu. Je na ně moc pyšný. A jak sám s oblibou s vtipem říká: „všechny děti mám v důchodu. Ježíš, to mám ale starý děti!“.  Za svůj život procestoval téměř celou Evropu „znám dobře Řecko a Ukrajinu, ze které pocházela moje žena. Byl jsem i v Norsku. Když vyhraju 200 tisíc korun, řeknu synovi a pojedeme do Ameriky. Je to můj sen.“ Vedle záliby v cestování je dalším obrovským koníčkem pana Miloslava i vedení kronik. Kromě kroniky, kterou vedl pro své žáky, stále pracuje i na kronice svého rodu. Je to obrovská a těžká kniha, která je psána ručně a je doprovázena kreslenými mapkami Bělé pod Bezdězem. Zachycují části Bělé, kde pan Miloslav bydlel. Dokázal nám vyjmenovat všechny sousedy podle popisných čísel.

Velkou zálibou pana Miloslava byl i běh. „Jednoho dne jsem zjistil, že mám 70 kg! To bych mohl mít i 80. Tak to ne! Chci svých 60 kg. A dal jsem se do pravidelného trénování.“ Každý druhý den běhal do Zákup a zpět. Za měsíc naběhal 220 km. Za 30 let tak nasbíral 10,5 tisíce km. O každém dnu si vedl pečlivý zápis. V zápisu bylo uvedeno datum, uběhnutá vzdálenost, stav trasy, tep, váha, počasí.     

Účastnil se několika maratonů a závodů. Dvakrát se zúčastnil maratonu v západním Berlíně, dvakrát byl účastníkem slavného závodu v Děvíně, v Košicích, Mezinárodního maratonu míru, Žáčkova memoriálu aj. Vzorem a přítelem pro Miloslava byl Emil Zátopek. Poznali se na vojně. Sloužili spolu půl roku.

Před čtyřmi roky pan Miloslav oslavil devadesátku.  Všem 90ti pozvaným poděkoval přednesem Balady o námořníkovi od Jiřího Wolkera. Má předzpěv, pět zpěvů a dozpěv. I my jsme měli tu čest při našem setkání slyšet první zpěv, byl to úžasný zážitek. 

Rozloučili jsme se. Pan Miloslav, který používá náš TIPEC, nás vyprovodil se slovy: „ S krabičkou jsem moc spokojený. Mám pocit jistoty. Denně chodím, sice už jen kilometr, ale Anděl Strážný je moje pojistka, že kdyby se mi něco stalo, tak mám zajištěnou pomoc. Cítím se mnohem lépe a už se nebojím, že spadnu a nikdo mi nepomůže. Mám sice dvě hole, ale to víte, v mém věku….“

 

 

Paní Eva (55)

Paní Eva z Dobříše náš náramek TIPEC používá od září 2020. Je onkologickou pacientkou a často jí není, především po chemoterapii, dobře. Protože žije sama, byla jí naše služba doporučena organizací Zdravotní ústav Most k domovu, z.ú, aby když už si při zhoršení zdravotního stavu nezvládne zavolat IZS sama, nezůstala úplně bez pomoci. Paní Eva je za takovou možnost pomoci vděčná.

Jak sama řekla: „Je to skvělá služba. Mám pocit bezpečí a už se nemusím bát, že bych tu zůstala ležet bez pomoci. Jen je strašná škoda, že o službě moc lidí neví. Beru si zařízení i do nemocnice a všichni se mě ptají, co to mám.“