Zde je další prostor pro baner –> možné vložit text, obrázek, zaměnit barvu, výšku a možné zcela schovat
Příběhy z našich návštěv
Paní Hana - ročník 1921
Naší klientkou je i paní Hana, která před nedávnem oslavila své sté narozeniny. Čilá seniorka zažila všechny naše prezidenty, s T. G. Masarykem se dokonce potkala. Ve druhé světové válce přišla o velkou část rodiny. V den, kdy oslavila 22. narozeniny, ji spolu s rodiči a manželem odvedli do koncentračního tábora, kde si protrpěla tři roky. Sama říká, že ji tam zachránila těžká práce. Z Terezína se vrátila sama jen s maminkou, protože její manžel i tatínek tam zemřeli. Časem se znovu provdala a měla dceru.
Aby měla jistotu pro případ, kdyby se ji něco přihodilo, pořídila si naše monitorovací zařízení s SOS tlačítkem. Toto zařízení zvané TIPEC (zkratka tísňové péče) chrání stovky seniorů po celé České republice. Dokáže detekovat pády nebo nás zalarmuje, když se někdo delší dobu neprojevuje známky pohybu. Naše dispečerky pak zavolají klientovi přímo na zařízení, jestli je v pořádku. Když je potřeba, volají i záchrannou zdravotní službu.
Paní Hana si před několika dny uvědomila, jak důležité je mít toto zařízení, protože spadla. Nic se jí nestalo, ale nemohla vstát a naše zařízení automaticky detekovalo pád. To znamená, že zařízení automaticky vyslalo signál a na dispečink dorazil alarm ze zařízení paní Hany. Poté dispečerka zajistila paní Haně potřebnou pomoc.
Paní Hana na TIPEC nedá dopustit a říká: ,,Kromě toho, že mám u sebe SOS tlačítko, jsem s děvčaty na dispečinku stále ve styku. Volají, jak se mi vede. Popovídáme si na Povídavé lince nebo mi připomínají další důležité věci. Je to velký vynález. Vůbec jsem netušila, že něco takového může být. Technika ve všem velmi pokročila.”
Pan Honza
Vydejte se s námi na návštěvu do Šluknova, kde bydlí Honza se svojí maminkou. Honza má zdravotní znevýhodnění a velmi si tísňovou péči pochvaluje. Naše služba pomáhá především Honzově mamince tím, že ji dopřává klid ve chvílích, kdy nejsou s Honzou spolu a ona ví, že na něj dohlíží Anděl Strážný.
Honza je velmi společenský a vůbec by nás nenapadlo, že dříve cítil ostych mluvit s cizími lidmi, který překonal díky naší Povídavé lince.
Moc rád chodí pracovat do chráněné dílny, o které nám krásně vyprávěl a řekl: „To víte, tam je hodně lidí s různými osudy, oni neměli v životě takové štěstí jako já“. Musíme se přiznat, že když tohle řekl, tak nás úplně dostal.
Jsme moc rádi, že pomáháme i lidem jako je Honza. Díky patří především všem na dispečinku a Povídavé lince za jejich vlídný přístup k našim klientům. Nesmíme také zapomenout na všechny naše sociální pracovnice. Je moc pěkné vidět, že přístup naší organizace zakládat si na vztazích s našimi klienty a jejich rodinami, se ukazuje jako velký přínos.
Paní Irena - ročník 1933
„Obyčejní lidé dělají neobyčejné věci a věnují čas druhým.“
Tento citát vystihuje naši klientku Irenu, která žije již 15 let v DPS v Praze. Jako paní učitelka byla vždy aktivní a to jí zůstalo i do důchodu. Vedla Klub DPS. Organizovala pro důchodce řadu výletů. Pravidelně rok co rok jezdili parníkem po Vltavě, poznávali starobylou Prahu a její okolí, jezdili do Jižních Čech, navštěvovali park s rododendrony v Průhonicích, výjimkou nebyla návštěva kina. Akcí se zúčastňovali důchodci s různým postižením, s chodítky. Spolupracovala s cestovními kancelářemi. V roce 2017 dostala od primátorky hl. města Prahy vyznamenání za dobrovolnickou činnost, které jí předal Tomáš Töpfer.
Irena nezapomíná na své vzdělávání. Před 4 roky navštěvovala univerzitu třetího věku. Zajímá ji architektura. Studovala obor architektonické slohy. „Podlomila se mi kolena. Lektor při první hodině přerušil přednášku a vyzval mne, ať k němu přijdu. Přede všemi mi poděkoval za moji učitelskou práci. Díky mne dosáhl toho, kde je a co si vždy přál. Byl to můj bývalý žák.“
Večery jsou dlouhé. Irena si neustále udržuje bystrost tím, že vypisuje do sešitu ze všech možných časopisů, novin, knih poznatky, které ji zajímají. Její pýchou je v současné době knihovna v DPS, kde žije. Knihovnu má na starosti. Knihy jsou vzorně srovnané a roztříděny podle zaměření s popisky.
Jinou aktivní činnost již neprovozuje. Chybí jí přátelé, a tak našla oporu v Andělu Strážném, kde je se službou velice spokojená. Má jistotu v pomoci a bezpečí. Ráda si povídá na „Povídavce“ o tom, co prožila. Všem, kdo pomoc potřebují, vzkazuje: „Vždy nejsou lidi ochotní pomoci, z Anděla je pomoc automatická.“
