Anděl Strážný jako monitorovací zařízení, které chrání zdraví a životy
30. 1. 2022 6/2021
Celý článek, který je odemčen jen pro předplatitele, si můžete přečíst zde
Anděl Strážný, z.ú. je moderní registrovaná sociální služba tísňové péče, která poskytuje pocit
jistoty a bezpečí a pomoc v krizových situacích 24 hodin denně, 365 dní v roce v rámci celé
České republiky. Prostřednictvím SOS tlačítka pomáhá doma i venku seniorům i lidem s
postižením ve chvílích, kdy jsou sami. Princip tísňové péče je jednoduchý, klient má u sebe
monitorovací zařízení, které v případě potřeby (jako např. zhoršení jeho zdravotního stavu, pádu
nebo když si chce popovídat) zmáčkne a okamžitě se spojí s dispečinkem, který reaguje na jeho
potřeby. Nicméně je to opravdu takto jednoduché i pro klienty a zaměstnance Anděla Strážného?
Procentuálně tvoří největší podíl našich klientů senioři. Zde je nasnadě otázka, zda jde
dohromady moderní technologie a senioři. Odpověď je jednoduchá: Proč by to nebylo možné?
Skupina seniorů je velmi heterogenní, kterou není správné jakkoliv stigmatizovat.
Nejvyužívanější zařízení TIPEC, které umí detekovat i pád, vyvíjíme společně s českou firmou s
důrazem na jeho jednoduché provedení a ovládání. Ačkoli toto zařízení má mnoho volitelných
funkcí, vždy je důležité to, jak si naši službu představuje klient. S čím přesně chce, abychom mu
pomohli. Jsou klienti, u kterých stačí mít zapnutou funkci SOS tlačítka a pádu, ale jsou i tací,
kteří chtějí sledovat neaktivitu, mít pravidelná volání (ověřování zdravotního stavu, připomínání
léků, povídavá linka).
Při poskytování jakékoliv sociální služby je nejdůležitější si na začátku říct představy a přání, jak
by služba měla vypadat, a na straně druhé možnosti, které jsme schopni poskytnout. V této fázi
hraje klíčovou roli sociální pracovník. Ten přichází k seniorovi a představuje mu monitorovací
zařízení, které by mu mohlo usnadnit a zkvalitnit život. Reakce na „novou“ technologii jsou různé.
Je to odpor učit se novým věcem, nedůvěra v zařízení, nebo naopak úžas nad tím, co všechno
ta malá krabička dokáže. Ať už je názor seniorů jakýkoliv, je důležité vysvětlit fungování zařízení
tak, aby seniorka nebo senior pochopil/a, že tu má být zařízení pro něj a rozhodně ho nemá nijak
omezovat. Většina z nich si službu alespoň vyzkouší na měsíc zdarma, aby věděli, jak
doopravdy funguje. A jak vlastně naše monitorovací zařízení pomáhá?
Tísňová péče pomáhá lidem oddálit odchod do pobytových zařízení. Senioři odcházejí do těchto
zařízení z mnoha důvodů. Může se jednat o pády a následnou nemožnost se zvednout,
nemusejí se doma cítit bezpečně. V tomto případě může tísňová péče pomoci. V momentě, kdy
má klient naše zařízení u sebe (na ruce, na krku) a upadne, zařízení samo dokáže detekovat
pád, a tím dojde ke spojení s naším dispečinkem, který následně volá pomoc podle plánu
neodkladné pomoci, který si klient sestavil se svou sociální pracovnicí. Mohou se volat kontaktní
osoby jako je rodina, sousedé či záchranná služba. Člověk má tedy jistotu, že pokud se něco
stane, nezůstane doma sám bez pomoci. Slovo jistota nejčastěji zaznívá z úst našich klientů.
Jistota toho, že se mohou na nás kdykoliv obrátit, a to právě díky technologii, která se postupně
stává nezbytnou součástí jejich životů.
Zároveň monitorovací zařízení neslouží pouze v krizových situacích, ale je určeno také pro
klienty, kteří si chtějí popovídat, protože nemají jiný sociální kontakt. Z tohoto důvodu jsme zřídili
povídavou linku. Rozhovory s klienty jsou různé. Někdy se jedná o prohození pár slov, jindy si
klienti mohou trénovat paměť. Máme také klientku, která si každý týden připraví jednu knihu, o
které pracovníkům povídavé linky vypráví a dělá její rozbor. V tomto případě tato možnost paní
pomáhá „nevypadnout“ ze svého oboru a, jak ona sama říká, „pomáhá mi to cítit se stále
součástí něčeho“.
Nevýhody této služby spočívají v absenci osobního kontaktu. To se paradoxně v období Covidu-
19 ukázalo jako velká výhoda, a i přes všechny možné restrikce byli naši klienti stále v bezpečí.
Nicméně je důležité si uvědomit, že tísňová péče je jakousi doplňkovou službou k ostatním
sociálním službám. My jsme tu tehdy, když jsou naši klienti sami bez ohledu na to, kolik je hodin.
Ale kdo ví, třeba si za pár let budeme s klienty moci povídat přes videohovory a bude to běžné.
Na druhou stranu, jaké je to pro zaměstnance? Z vlastní zkušenosti, za sociální pracovnici, která
tuto práci vykonává 2 roky, musím říct, že je to úžasné. Úžasné je pozorovat ten postupně se
rozplývající odstup od nových technologií. Je to stejné, jako když se v práci setkáte s nějakou
změnou, která je nutná pro to, aby organizace mohla dál fungovat. Změnu můžeme chápat jako
pořízení si monitorovacího zařízení. V tomto případě je potřeba tohoto zařízení, aby klient dostal
opět pocit jistoty, že sám může zůstat doma a zvládne to. Jistoty, že pokud by se něco stalo,
bude mu zavolána pomoc. Postupně se vztah k této technologii vyvíjí. Od nedůvěry, někdy
odporu, se klient postupně dostává k tomu, že s ní žije v symbióze.
S ohledem na demografický vývoj bude pravděpodobně tísňová péče více a více žádanější a
bude potřeba zařízení stále a stále vyvíjet. Tím se stane nedílnou součástí našich životů, ať už
osobních nebo těch pracovních.
Tereza Ossendorfová,
vedoucí sociálního oddělení Anděl Strážný z.ú.
